Barviva (E100 - E182)

Barviva jsou pro výrobcepotravin velmi důležitá. Jsou jedním z hlavních faktorů, díky kterým se buďvýrobek prodá nebo zůstane ležet na regále. Výrobci používají barviva abydodaly svým výrobkům na pravosti a poctivosti. Samozřejmě, že zákazník dápřednost jogurtu s jasně červeně zbarvenou jahodovou složkou, než jogurtu snevzhledně vypadajícími tmavě zbarvenými kousky jahod.

Barviva můžeme rozdělit do třech skupin.

· První jsou barviva, která jsou přírodního původu a většinouzískávána i klasickými výrobními postupy, proto nepředstavují žádné obavy.

· Dále jsou to barviva přírodně identická. S nimi se můžeme setkatvelmi často, neboť jsou výrobci velmi oblíbená právě pro slovíčko"přírodní". To znamená, že jsou po chemické stránce totožná s barvivyzískávanými přírodní cestou, ale jejich výroba je jednodušší a levnější

· Třetí skupinou jsou barviva syntetická. Dříve se vyráběly zuhelného dehtu a nyní z ropy a ropných produktů. V USA se postupně jednotlivásyntetická barviva zakazují, podle toho jak se u nich postupem času daříprokazovat karcinogenní účinky. V ČR se syntetickým barvivům bohužel"daří". Jelikož je možné obecně označit syntetická barviva zpodezření na karcinogenitu a způsobování dětské hyperaktivity, je rozhodně namístě se potravinám, které je obsahují, raději vyhýbat.

Barviva hrají v potravinách velmi důležitou roli, protožeprůměrného spotřebitele zaujme na první pohled právě to jak potravina vypadá.Výrobce se proto musí snažit, aby si vybojovali své místo na slunci, respektivev regálu. Dobrým příkladem je limonáda. Většina lidí sáhne do regálu povýraznější oranžové pomerančové limonádě, než po jiné, barevně mdlé. Různéstudie dokonce dokázaly, že pokud bude člověk pít dvě naprosto chuťově totožnélimonády, naprostá většina ochutnávajících označí tu barevnější za lepší. A tojen proto, že obsahuje barvivo, které ještě před tím, než člověk vůbec limonáduochutná, napoví našemu mozku, že má očekávat něco dobrého, chutného apříjemného.
Dalším příkladem může být máslo. Žluťoučké máslo, které je tak k dostání pocelý rok, vypádá lákavěji, než kdyby mělo přirozenou nevzhlednou barvu. A takjej výrobci přibarvují, aby vyhověli našim představám, jak má vlastně máslovypadat. Máslo je však povoleno přibarvovat pouze karoteny což je přírodníbarvivo. Ale je to jen další případ, kdy barvivo slouží pouze k naplnění našichpředstav o vzhledu potraviny.
Zabrouzdáme do pekařství, kde se barviva stala pomocnou rukou pekařů při šálenínašich smyslů a uvedeme si několik příkladů. Chléb a výrobky z chlebového těstase přibarvovat nesmějí. Na pultech obchodů je však mnoho druhů pečiva a tak vdomnění, že si kupujeme tmavý chléb, tak nemusí být z mouky žítné, ale zpšeničné, protože je přibarvený meltou. Některá pečiva celozrnná a vícezrnná mohoubýt barvena karamelem. Čajové pečivo, krásně žluťoučké určitě není použitímdomácích vajíček, ale použitím přírodního barviva kurkuminu (E100).V horším případě za použití syntetických barviv jako tartrazinu (E102)nebo chinolinu (E104).U masných výrobků se nesmí přibarvovat drůbež, zvěřina, korýši a měkýší.Nekvalitní uzenářské výrobky jsou přibarvovány karamelem, červenou paprikounebo syntetickou červení (E128, E129). Klidně se tak může stát, že si pochutnáváme narůžovoučkém lososu a ve skutečnosti je to obarvená treska.